schedule 05.01.2018
Sdílet:  

Je mi 39 a nemám rodinu

Život nabízí spoustu příležitostí, jak se realizovat. Chceme atraktivní a finančně zajímavý job, cestovat a dopřávat si zážitky různého druhu. Potřebujeme především svobodu a čas. Někdy dlouho trvá, než se se nasytíme a dojde nám, že to nejdůležitější nám chybí – přítomnost blízkých lidí, základna pro citovou a emoční stabilitu.

V současnosti je stále více žen, které na prahu čtyřicítky bilancují a přemýšlí o tom, zda to, čeho dosáhly, je dostatečně uspokojuje, a zda jsou připraveny na zásadní změny. Některé se nechtějí vzdát stávajícího stylu života, protože jim to zkrátka vyhovuje. Jsou soběstačné, nezávislé a mohou se rozhodovat samy za sebe, co v příštích dnech a měsících podniknou. „Nechci žít jako moje matka, která po práci doma pak ještě vařila a uklízela, aby byli druzí spokojení. Sama spokojená nebyla, byla smutná a unavená“, říká Jana (42) a nehodlá na tom nic měnit.  Na dítě se stále necítí připravena, má pocit, že by se musela něčeho pro ni zásadního vzdát.

Nechci dítě

Je na postoji Jany něco špatně? Určitě není, pokud se cítí dobře, má partnera, který jí vyhovuje a nic jí nechybí. Je to její rozhodnutí, které nemá nikdo právo zpochybňovat či kritizovat. Otázkou je, jak se Jana bude cítit za 10 let. Možná že partner pod vlivem nějakým okolností zatouží po rodinném krbu a pocitu sounáležitosti, který si pamatuje se svého dětství, kdy měl kolem sebe mámu, tátu i sourozence.  Je možné, že partner odejde někam, kdo mu tuto představu naplní. Jana pak zůstane sama a ona ani nikdo jiný teď nemůže s jistotou vědět, jak se se situací vypořádá. Je ale také možné, že si pořídí domácího mazlíčka, bude se nadále profesně realizovat a svobodomyslně si užívat života. Nemusí být nutně nešťastná.

Chci dítě

Většina žen se na konci bilancování přikloní k tomu, že by přeci jen bylo dobré stálého partnera a děti mít. Minimálně jedno dítě. Cítí se dostatečně vyzrálé, zabezpečené a tuší, že by jim jednou něco zásadního chybělo. Někdo, kdo jim přinese radost, smysl a jinou dimenzi života, a také parťáky v pozdějším věku.

Pokud mají to štěstí, že mají po boku partnera nebo manžela, který chce to samé nebo ženě vyhoví, aby se cítila naplněná, mají velkou šanci. I přes nesporná rizika spojená s pozdním mateřstvím je početí zdravého dítě malým, ale ne nemožným zázrakem.  

Bohužel je ale mnoho žen, které muže, se kterým by mohly otěhotnět, nemají. „Podnikla bych vše pro to, abych měla rodinu, říká Petra (39). Můj dlouholetý vztah se rozpadnul a já začínala ve 38 znovu. Vím, že se dokážu o dítě postarat i sama, problém ale je, že nemůžu žádného vhodného muže najít, a to nejsem přehnaně náročná.“

Dostáváme se k fenoménu žen okolo 40tky:

„Nejsou muži“

Petra a další ženy tato dvě slova vyslovují stále častěji. Klidně by rodinu založily s mladším mužem, než jsou ony. Problém ale je, že muži mezi 30-35 se na rodinu ještě necítí. Chtějí pracovat na své kariéře a „užívat si“. Petra si už užívat nechce. Chce prožívat rodinnou atmosféru, chce cítit vůni miminka i vařit večeře. Chce, aby se mohla o někoho psychicky opřít. Touží po soužití s mužem a dítětem. Mladí muži tyto hodnoty na stříbrném podnose nenabízejí. Muži nad 45 se do rodinného života se svobodnou ženou kolem 40 ale také nehrnou. Většinou se jedná o tyto dva pragmatické důvody:

  1. Svou rodinu již mají a jiná žena jim vyhovuje pouze jako milenka.
  2. Svou rodinu opustili/ztratili a od dětského křiku a neustálého řešení rodinných provozních záležitostí „ chtějí mít klid“.  I v tomto případě jim nejvíce vyhovuje žena jako přítelkyně nebo milenka.

Ženy ve středním věku ve vlastní pasti

 

Kde se stala chyba? Je to vina žen, které otálely a téma mateřství odsouvaly nebo jsou vinni „sobečtí“ muži? Jakkoli hraje velkou roli nabídka příležitostí k osobnímu i profesnímu růstu, chyba není v systému, ale v lidech. Náš život je naše volba. Každým dnem se rozhodujeme a za svá rozhodnutí neseme následky.

Ženám, které ve věku kolem 30 s jistotou vědí, že chtějí rodinu, radím tento záměr neodkládat, i když se jim do toho v tu chvíli na 100% nechce. Neznamená to však, chytit se prvního dostupného muže a počít s ním dítě. Základem šťastné rodiny je vlastní zdravé sebevědomí a uspokojivý partnerský život. Znamená to tedy připravovat se na roli matky mentálně, těšit se na ni, a především vybírat si muže, které mají podobné nastavení a životní hodnoty. Neztrácet drahocenný čas s někým, o kom víme, že má jiné cíle a plány než my. Pokud se na mateřství vůbec nezaměřuji, mé kroky se v realitě budou logicky ubírat jiným směrem.

Co tedy dělat

Vše, co v životě realizuji, má prvopočátek v mé hlavě.  Je nezbytné zbavit se myšlenkových vzorců na bázi strachu, viny, beznaděje a rezignace. S negativními myšlenkami a emocemi nemohu dosáhnout pocitu spokojenosti. Nespokojená a nejistá žena není zajímavá pro muže, kterého si přejí. Nejdůležitějším spouštěčem změny je přijetí. Přijetí situace, ve které žiji a především přijetí sebe sama. V ten moment se na sebe přestávám zlobit, obviňovat a podvědomě se trestat. Dělám cokoli, co je mi příjemné a co mi způsobuje radost (osobní rozvoj ve smyslu kultivace těla i duše), vyhledávám přátele, sportovní nebo kulturní zážitky, zkrátka dělám cokoli, co mě baví a naplňuje.

Výše uvedené není recept na potkání vhodného partnera, se kterým založím rodinu. Je to recept na uvědomění si své vlastní hodnoty. Základ všech osobních či pracovních vztahů. Žena, která vnímá sama sebe jako něco cenného, září. Zdravě sebevědomá žena, která září, přitahuje muže jako magnet. V jakémkoli věku…

Sdílet: