Dobrý den,

Zhruba před půl rokem jsem se seznámil s moji přítelkyní a v té měla v té době přítele se kterým má 3-leté dítě.. ze začátku když si předávali malého, tak ji popadávali asi depky, že strávila chvíli v zamyšlení a slzách a poté mi zdělila, že ji nedělá dobře když ho vidí.. ze začátku jsem to nebral na velkou váhu, řekl jsem si, že to odezní.. ale po půl roce to stále přetrvává a nabírá to razantnějšího průběhu, kdy je z toho v depkách i půl dne.. ano, nadávala na něj, ale poslední dobou, když o něm mluví, tak ho chválí, oči ji doslova září, když o něm mluví.. chci se zeptat.. bude lepší, když ji opustím, aby byla třeba opět šťastná s ním, nebo to opravdu odezní? Opravdu mi to nedává spát 

Moc děkuju za odpověď.

Dobrý den,

radit Vám, abyste partnerku opustil, mi nepřísluší. Musela bych s ní mluvit, abych měla povědomí o tom, co se v ní odehrává a na kolik jsou rozum a city v rozporu. Evidentně to přítelkyně v sobě nemá uzavřené. Pravděpodobně s ní cloumají pochybnosti, zabývá se myšlenkami, že udělala chybné rozhodnutí a možná si otce svého dítěte idealizuje.

Nezdráhejte se pojmenovat své pocity, mluvte otevřeně o tom, co vás trápí, že jste znejistěný, zda jsou její city k Vám upřímné.  Nejde o to, abyste „žadonil“ o pozornost a přijetí, ale o to, aby si byla vědoma, že její emoční stavy narušují váš vztah a že nemáte zapotřebí být ten „druhý.“

Je pro vás oba důležité rozklíčovat, o co v tomto trojúhelníku jde a pak společně hledat řešení.  Jak můžete otevřít diskuzi:

1. Zeptejte se, zda si dokáže představit, že by se svým bývalým dali dohromady. Odpovědi typu „už to nejde, už je pozdě, už o mně nestojí, má jinou,“ znamenají, že o tom možná uvažuje a trápí se tím, že to není reálné. Odpověď typu „ to bych v žádném případě nechtěla“, jsem ráda za to, jak to je, v žádném případě se tě nechci vzdát“, už vám dává jiný vhled do situace…

2. Zeptejte se, co pro ni můžete udělat, aby byla spokojená (šťastná). Na to vám odpoví každá žena. Vyvarujte se útočných reakcí typu „co vlastně chceš?, ty nevíš, co chceš, s tebou se nedá žít, nemá to smysl apod.“

Je možné, že na něj myslí a že v duchu touží po tom, aby se opět sblížili. Je ale možné, že se pere s pocity viny (jsem špatná matka, sebrala jsem dítěti otce, nezvládla jsem to) a jen si to potřebuje v sobě urovnat. Pak by platilo to, co píšete, že to časem odezní.

Přítelkyni by pomohlo, kdyby oslovila někoho, s kým může probrat, co ji trápí. Lidé se mylně domnívají, že jsou špatní, když situaci nezvládají sami. Ve skutečnosti je to tak, že každý máme vlastní citlivá témata a je účinné i úlevné nechat se vést někým, kdo ve správnou chvíli položí trefný dotaz. Nejde o to, předkládat druhému řešení, ale umožnit mu, aby se dotyčný zorientoval v tom, co se v něm děje a proč.  Pokud má člověk možnost srovnat si myšlenky, pochopit své emoční stavy i to, proč jim musí čelit, ukáže se pravá podstata. Rozhodnutí, jak dál, které vychází z hloubi duše, je pak to správné…

Charlotte Benátská