Poradna

Zpět do poradny

Dotaz od uživatele Josef

Dobrý den,

Zhruba před půl rokem jsem se seznámil s moji přítelkyní a v té měla v té době přítele se kterým má 3-leté dítě.. ze začátku když si předávali malého, tak ji popadávali asi depky, že strávila chvíli v zamyšlení a slzách a poté mi zdělila, že ji nedělá dobře když ho vidí.. ze začátku jsem to nebral na velkou váhu, řekl jsem si, že to odezní.. ale po půl roce to stále přetrvává a nabírá to razantnějšího průběhu, kdy je z toho v depkách i půl dne.. ano, nadávala na něj, ale poslední dobou, když o něm mluví, tak ho chválí, oči ji doslova září, když o něm mluví.. chci se zeptat.. bude lepší, když ji opustím, aby byla třeba opět šťastná s ním, nebo to opravdu odezní? Opravdu mi to nedává spát 

Moc děkuju za odpověď.

Odpověď od Charlotte

Dobrý den,

radit Vám, abyste partnerku opustil, mi nepřísluší, a s informacemi, které mám k dispozici, nelze dělat jakékoli definitivní závěry.

V každém případě je patrné, že se trápíte a partnerka to v sobě nemá uzavřené. Možná ji přepadají pochybnosti, zabývá se myšlenkami, že udělala chybné rozhodnutí a možná si otce svého dítěte idealizuje.

Doporučení lidí, kteří se zabývají vztahy, by znělo: mluvte o tématu otevřeně, nebojte se pojmenovat své pocity a emoční stavy (strach, úzkost, pocit nedostatečnosti, selhání). Jen tak lze takzvaně vyložit karty na stůl a vidět, co se doopravdy děje, druhý krok je pak společně hledat možná řešení.  

1. Zeptejte se, zda si dokáže představit, že by se svým bývalým dali dohromady. Odpovědi typu „už to nejde, už je pozdě, už o mně nestojí, má jinou,“ znamenají, že o tom možná uvažuje a trápí se tím, že to není reálné. Odpověď typu „ to bych v žádném případě nechtěla“, jsem ráda za to, jak to je, v žádném případě se tě nechci vzdát“ už Vám dává jiný vhled do situace…

2. Zeptejte se, co pro ni můžete udělat, aby byla spokojená (šťastná). Na to Vám odpoví každá žena. Vyvarujte se útočných reakcí typu „co vlastně chceš?, ty nevíš, co chceš, s tebou se nedá v pohodě žít, nemá to smysl.“

Je možné, že na něj myslí a že v duchu touží po tom, aby se opět sblížili. Je také možné, že se pere s pocity viny (jsem špatná matka, sebrala jsem dítěti otce, nezvládla jsem to) a jen si to potřebuje v sobě urovnat. Pak by platilo to, co píšete, že to časem odezní.

Musela bych s ní mluvit, abych měla přesný obraz o tom, co se jí v hlavě děje a v čem má je rozum a duše v rozporu. Pomohlo by jí, kdyby oslovila někoho, s kým může probrat, co ji trápí. Lidé se mylně domnívají, že jsou špatní, že to nezvládají sami, ale faktem je, že každý máme vlastní citlivá témata a je velmi efektivní i úlevné nechat se vést někým, kdo Vám ve správnou chvíli položí správný dotaz. Řešení zpravidla nepředkládám, ale umožním, aby se člověk zorientoval a našel si správnou cestu/rozhodnutí sám.

Charlotte Benátská