• ~ Seminář a beseda: Partnerský vztah a komunikace
  • Poradna

    Zpět do poradny

    Dotaz od uživatele Blanka

    Dobrý den. S přítelem jsem skoro 6 let, z toho 5 let spolu žijeme. Sem tam byla malá krize, ale vždy jsme to zvládli. Před 2 lety jsme se nastěhovali do rodinného domu, kde to máme s financemi horší. Byla jsem rada, že jsem si našla poblíž práci, ale s malou výplatou. Po půl roce bydlení jsme začali plánovat rodinu a začli se snažit. Snažení nám zázrakem vyšlo až letos v březnu. Musela jsem nastoupit na neschopenku kvůli rizikové práci. Přišlo mi, že se s tím smířil. Že budeme mít málo peněz sám mi řekl, že nechce abych šla do práce a ohrožovala tak naše malé. Vše do 3 trimestru šlo krásně, dával mi najevo, že o nás stojí, že mu na mě záleží a miluje mě, dokonce jsme měli i sex. Jen do doby než jsem měla větší bříško a než se malý začal hýbat což bylo v červnu. Od té doby žádné intimní chvilky nebyli, ale stále mi dával najevo ,že mě miluje. V srpnu jsem vstoupila do 3 trimestru a začlo být hůře. Sváděl to na praci, že tam má toho moc. Tak jsem jo vyslechla a dál se tím nezabývala. Pak přišli na konci měsíce jeho narozeniny, které se setkali se sousedovymi, kde dělali oslavu. Byli jsme pozváni oba, ale přítel mi vyčetl, že by chtěl jít sám , že furt chodím s ním . Tak jsem ho tam nechala jít samotného s tím , že se neopije jak plánoval. Nestalo se . Po té oslavě se ke mě začal chovat jinak. Odtažitě. Když jsem po pár dnech vydolovala proč. Řekl mi, že začal o všem přemýšlet , o tom jak to zvládneme finančně . Co když přijde o práci atd. A pak jsem z něj dostala i zbytek. Nejspíš se svěřoval sousedce a ona jemu a nějak ji dal pusu, ale nic víc nebylo. Žádnou jinou nemiluje. Jen řekl, že nad ní sice přemýšlel, ale neklapalo by to. Líbí se mu její samostatnost, že vše řeší sama a dělá vše sama ( její něco jako přítel moc nepomáhá tak ji nic jiného nezbývá ). Pak mi ještě řekl, že se mu hlavou honí , že v životě ještě nic nezažil , neboli sex s jinými. Jsem jeho druhá partnerka . Dneska už je to měsíc, snaží se na vše nemyslet, trošku se to zlepšilo, dokonce přišlo i na sex. Pár dní po něm je ke mě trošku chladný. Dáváme si pusu ráno, když jde do práce , když se vrátí z práce a večer když jde spát. Jinak přes den nic , ani objetí, pusa doteky nic. Těžko nacházíme společné téma. Když se snažím nějak začít konverzaci odpoví a je zas ticho. Když jsem se ho ptala jak to s námi zamýšlí dál řekl, že mě miluje už míň než na začátku, že na tohle všechno asi nebyl připravený, ale že se chce o nás postarat. Někdy mi přijde, že ho ovlivňují jeho přátelé. Kteří mu vyčítají, že moc nemluvím. Mám problém s komunikací ve vicero lidech. Jsem introvert a nejsem ráda středem pozornosti. Také porovnává jejich vztahy a ten náš. Oni si dokážou ušetřit na vše a my ne. Pořád mi předhazuje , že jsem mohla vydělávat více kdybych šla k nim do firmy, ale 3 směnný provoz bych nedala a dojíždění 20km do práce a zpátky hlavně po noční. Vše mě teď trápí a nevím si s tím rady. Má představa o těhotenství byla jiná, kdy on byl šťastný , že čekáme syna. Bude hladit bříško občas na něj mluvit. Že mě bude sem tam objímat dávat mi najevo , že o nás stále stojí a miluje nás. Když jdu ven všude vidím šťastné tehulky, nebo maminky. Nevím jak náš vztah zachránit. Oba chceme, aby malý vyrůstal v biologické rodině. Aby vyrůstal jako my. V milujících rodinách se svými rodiči. Jen mi přijde, že je vše ztracené. Vůbec nevím co dělat. Trápím se tím, že mi chybí on. Když potřebuji obejmout musím k němu přijít a obejmout ho. Snažila jsem mu dát i prostor a neobimat ho nevnucovat se, ale on nic neudělá takhle to bylo týden. Jako by mu mé doteky nechyběly. Bolí to. A nechci tímto ubližovat i malému , který cítí to co já. Poraďte prosím. Moc se omlouvám za dlouhý psaní a předem děkuji za Vaši odpověď.

    Odpověď od Charlotte

    Dobrý den,

    na Vašeho přítele dolehl strach ze změn. Cítí, že bude život najednou jiný, že je zodpovědný za Vás i dítě a je zřejmě i trochu v rozporu v tom smyslu, že na jednu stranu získává ( syna), na druhou stranu ztrácí (svobodu). A tak přemýšlí, že si vlastně moc neužil, že nebude jednoduché všechny dobře zabezpečit a situace ho zaskočila. Na takového změny totiž nikdo není pořádně připraven a každý to pak zpracovává po svém.

    Neznamená to však, že je vše ztracené. Krize nebo střídání nálad a postojů může nějaký čas přetrvávat i po porodu, ale na světě bude človíček, který k němu patří, který se na něj za nějaký čas bude smát a později s ním i komunikovat. To jsou hodnoty, kdy se člověk uvědomí, že stojí za to žít a překonávat překážky.  

    Myslím si, že Vaším úkolem teď není zachraňovat váš vztah, i když jsou tam věci, které se Vám nelíbí ( že je zdrženlivý apod.), ale soustředit se sama na sebe a dítě. Čím víc budete monitorovat jeho kroky a nálady, tím víc budete znepokojená. Víc než vyjádřit své potřeby, že byste chtěla, aby Vám byl více na blízku, že je to pro Vás teď důležité, dělat nemůžete. Když nebude schopen nebo ochoten chovat se tak, jak si přejete, neberte to příliš osobně, jakkoli je to těžké. Nesouvisí to ani tak s Vámi, jako s ním samotným. Buďte vděčná za to, že v sobě nosíte dítě, pro které budete potřebovat spoustu energie a láskyplných pocitů. Těch byste měla být nasycena už jen tím, že procítíte laskavost k sobě, k dítěti a partnerovi, bez kterého by to tak nebylo. Nezávisle na tom, jak se chová, směřujte k němu pozitivní  myšlenky a posílejte mu v duchu lásku. Nevyčítejte a nic nehroťte.  Pláčem a sebelítostí ho stejně k ničemu nepřimějete, pokud to momentálně vnímá jinak než Vy. Nechte mu čas a dopřávejte si vše, co je ve Vašich možnostech, co Vám přináší pohodu a dobrou náladu. Držím Vám pěsti a ať všechno dobře dopadne.

    S pozdravem

    Charlotte Benátská