Dobrý den, asi před 14 dny jsem začala trpět úskostnou poruchou. Je mi trapně a stydím se za to z čeho vznikla. Jsem vdaná a mám 17letého syna, před těmito lety jsem měla poměr nejsem si jistá zda je syn manželův. Dle podoby nelze úplně určit. Jako blázen zkoumám fotky a zdá se mi, že má společné znaky z manželem, ale do hlavy se mi pořád dostává myšlenka co když není jeho. Máme hezký vztah, žádné podezření manžel nemá, tak proč to řeším teď po 17letech? Podnět dal zřejmě film, nebo nějaké řeči o tomto tématu, nevím. Ale už beru antidepresiva, nespím ze strašného pocitu viny, mám třesy, nejím,málem jsem to manželovi řekla, ale naštěstí jsem se zarazila včas. Výžyť bych možná zbytečně zničila všechno co mám taky životy milovaných osob. Nevím jak z toho ven. testy nepřipadají v úvahu, pokud by pravda bylaá jiná než očekávám, tak to neunesu. Já vím, že je to moje chyba. Jak z toho ven. Děkuji za pochopení

Dobrý den,

rozumím Vám, je to nelehké téma na zpracování, nelze to jen tak hodit na hlavu, vůle nepomáhá. Svědomí (síla podvědomí) je silnější…

Antidepresiva jsou účinným pomocníkem v krizových situacích, ne však trvalým řešením.

Z pohledu nezávislé osoby je samozřejmě velký a riskantní krok do neznáma, jít s „pravdou ven“. On totiž fakt, že jste to neřekla, že jste někoho 17 let nechala v nevědomosti, může na partnera působit jako „lež“ a podvod, i kdyby se prokázalo, že syn je skutečně jeho. Může ho to neskutečně ranit a s tím je spojená hrozba narušení nebo rozpadu partnerského vztahu. Jde totiž o důvěru, která, pokud je narušena, se velmi nelehce získává nazpět. Z pohledu osoby, která není v tomto citově angažována, je lidsky řečeno „nesmyslné a zbytečné“ narušovat něco, co je, jak je.“

Problém máte nicméně Vy s tím, jak tuto věc přijmout a mentálně zpracovat.  Je potřeba uznat, že nepomohou rady typu „hoďte to za hlavu, neřešte to“, apod. Už jste to zkoušela a nepomohlo to.

Ptáte se, jak z toho ven:

Je důležité, abyste pracovala se svými pocity a emocemi. Emoce spojené s pocity viny, studu (hanby) jsou podle psychologických průzkumů ještě destruktivnější na lidskou psychiku než emoce spojené se strachem a obavami. Bylo by dobré rozebrat, co Vám na tom v podstatě tak moc vadí. Že nevíte, kdo je skutečně otcem? Chcete znát pravdu jen Vy, abyste měla jasno? Máte pocit, že by pravdu měli znát aktéři příběhu? Když se to dovíte, co se může stát? když se to nedovíte, co se může stát? Co je na celé situaci pro Vás to nejhorší? Co byste chtěla ze všeho nejvíce? Co by vám přineslo klid na srdci?

Tyto a podobné otázky byste si měla zodpovědět a dál s tím pracovat. Pomoci Vám může psycholog, terapeut, pokud se sama nedostanete z kruhu ven.

Já Vám mohu nabídnout rozhovor, kde můžete otevřeně všechno říci (i to lidské psychice pomáhá), mohu Vám dát podněty k přemýšlení, reagovat na Vaše myšlenkové vzorce. Můžu Vám říci, jak iniciovat sílu proces, který je pro vás důležitý, a to procesu odpuštění. Partnerovi, synovi a také sama sobě… Tím uděláte velký krok ke změně.

Děkuji za důvěru, jsem Vám osobně k dispozici nebo přes Skype, pokud budete chtít. 

Charlotte Benátská